Černínské panství s překrásnou Americkou zahradou

Procházka jednou z nejstarších osad, při které zavítáte do Starého zámku s Muzeem Josefa Dobrovského, k zámku Lázeň sv. Wolfganga, na rozhlednu Bolfánek, ale objevíte také tamější krásy Americké zahrady a Kvapilova jezírka.

Související památky

Starý zámek s Muzeem Josefa Dobrovského

Starý Černínský zámek je nejstarší rodové sídlo významného českého rodu Černínů z Chudenic, který je zmíněn již ve 13. století. Starý zámek, který lze nalézt na náměstí Chudenic, byl v 16. století přestavěn z původní gotické tvrze na renesanční zámek, dále se pak v 18. století upravil barokně. Zámek nabízí stálou expozici věnující se historii rodu Černínů, která zahrnuje 21 místností vybavených původním nábytkem a předměty po Černínech z Chudenic. K vidění je zde také nábytek a prvotisky knih po Josefu Dobrovském. Přízemí zámku je pak věnováno muzejní expozici, která se zabývá historií Chudenic a významnými osobnostmi spojenými s Chudenicemi, jako byl například Josef Dobrovský, Jaroslav Kvapil nebo také Jan Roubal. 

Zámek Lázeň sv. Wolfganga

Prameny pod vrchem Žďár byly vždy považovány za posvátné a léčivé. V roce 1728 objednal František Josef hrabě Černín z Chudenic u významného barokního architekta F. M. Kaňky projekt kapličky. Toto místo se stalo velice oblíbeným a poutníci sem chodili od kostela sv. Wolfganga po schodech, které jsou dodnes patrné. V té době se také uvažovalo o stavbě lázní, které se poprvé v písemných pramenech objevují v roce 1783. V roce 1786 se poprvé objevuje termín "Badhause" neboli lázeňský dům, předpokládá se, že v této době zde stála pouze dřevěná budova. Protože se však stále zvyšoval zájem lázeňských hostů proudících do Chudenic, nechal Jan Rudolf hrabě Černín z Chudenic postavit novou zděnou budovu v letech 1792-1794. Postupně se začal zvyšovat zájem samotných Černínů o toto místo. A tak v letech 1821-1824 došlo k přestavbě lázeňského domu na letní sídlo hraběcí rodiny. V dalších letech byl přistavěn i nový lázeňský hostinec, došlo také k rozšíření zahrady a založení anglického krajinářského parku. V roce 1870 získal zámek téměř dnešní vzhled. Poslední úpravy zámku byly v roce 1906 za Eugena II. hraběte Černína z Chudenic a týkaly se zimní zahrady, kuchyně, drobných detailů fasád a interiérů. Současný majitel Karel-Eugen hrabě Černín z Chudenic zahájil nejnutnější práce na zajištění budov a obnovu parku, který zůstává veřejnosti přístupný.

Rozhledna Bolfánek

Rozhledna Bolfánek se nachází na nejvyšším vrcholu lesa Žďár, je z ní vidět široké okolí a zdejší malebná krajina. Věž je pozůstatkem kostela sv. Wolfganga. Původní věž byla cibulovitá a později byla přestavěna do současné podoby, jejímž vzorem byla údajně Černá věž v Klatovech. Kostel byl zrušen v roce 1786, roku 1810 byl pobořen a zůstala pouze věž. Roku 1897 byla zřízena kaple při věži, kde je vidět skála, na které sv. Wolfgang stál. Rozhledna zde byla zřízena už roku 1845, ze které je výhled na Šumavu, vrcholy Českého lesa, Radyni, Plzeň, Brdy a při velmi dobré viditelnosti i Krušné Hory a vrcholky Alp.

Americká zahrada

Americká zahrada se nachází pod rozhlednou Bolfánek. Zaujímá rozlohu 1,88 ha a v roce 1969 byla vyhlášená Ministerstvem kultury chráněným územím (dnes má status národní přírodní památky). Zahrada byla založena roku 1828 hrabětem Eugenem Černínem jako školka okrasných (převážně severoamerických) dřevin, které byly určeny pro výsadbu v zámeckém parku Lázeň. Pod jménem Americká zahrada je známá od roku 1844. Díky své zachovalosti, stáří a přítomnosti některých zajímavých forem dřevin jde o jednu z nejvýznamnějších památek svého druhu u nás. Americká zahrada je nejucelenějším souborem převážně severoamerických dřevin v České republice. V současnosti je zde sbírka čítající více než 200 druhů a kultivarů listnatých i jehličnatých dřevin evropského, asijského a severoamerického původu. V roce 1843 zde byl poprvé vysazen jedlovec tisolistý neboli douglaska, který se zachoval dodnes.

Kvapilovo jezírko

Jedná se o malý rybníček, nacházející se u Americké zahrady. Kvapilovo jezírko bývá občas nazýváno také jako Rusalčino. Neboť autor libreta Dvořákovi nejznámější opery při psaní Rusalky myslel právě na tento malý rybníček, kam jako student často rád chodil.